Svatý Václav

O českém knížeti z desátého století toho víme z písemných zá­znamů poměrně málo. Z mnoha nejistých zpráv je možné považovat za jisté zhruba toto:

1. Uměl číst a psát latinsky. (Tehdejší šlechta mu vyčítala, že měl být mnichem.)

2. Byl velmi zbožný křesťan a požíval úcty současného duchoven­stva.

3. Dával překvapivě milost některým odsouzeným.

4. Bojoval s německým králem Jindřichem Ptáčníkem, kterému se nakonec podrobil, ale za cenu placení daně získal právo zasedat na říšské radě po pravici císaře.

5. Odmítl jít na pomoc rodově spřízněným, avšak nekřesťanským Lužickým Srbům.

6. Byl zavražděn stoupenci svého bratra Boleslava, protože zastával stanovisko mírové koexistence s mocným sousedem i za cenu ústupků. Symbolické ústupky v oblasti suverenity byly vyvažovány otevřením se západnímu duchovnímu a kulturnímu okruhu.

7. Podle antropologického výzkumu kosterních pozůstatků byl velmi zdatné postavy, mimořádně trénovaný podle síly svalových úponů a utrpěl několik zranění. Byl starší, než se očekávalo, takže jeho da­tum pravděpodobné smrti je rok 935.

8. Byl vážen a uctíván od své smrti, považován za duchovního vůd­ce národa, což vyzdvihl a upevnil druhý mimořádný duch na českém trůně, Otec vlasti Karel IV.

Pro rozumáře jsou výše uvedená fakta málo na to, aby se někdo mohl stát legendou, zemským patronem. (Nejvíc je od nepaměti rozčiluje odvod 120 volů jako daň.) Podívejme se však na totéž du­chovním okem, to jest v rovině symbolů:

1. Gramotný světský vládce, usilující o hlubší duchovní poznání, byl v tehdejší Evropě ojedinělým zjevem a na sever od Alp precedens. První z vládců u nás pochopil význam vzdělání a nutnost duchovní­ho usilování - duchovní vlastnost: úsilí o duchovní poznání.

2. Ostatní světští vládcové v Evropě se nechali pokřtít, ale chovali se jako dříve s tím, že se vždy následně vyzpovídali. Václav přijaté křesťanství žil. Tak vystupuje do popředí druhá duchovní vlastnost - opravdovost.

3. Udělováním milosti odsouzeným šokoval vládce i lid. Tento jev svědčí o tom, že viděl rozdíl mezi právem pozemským, to jest právním řádem, a spravedlností Boží (řádu stvoření) a snažil se je dávat do souladu. Měl tedy pootevřené duchovní oko a „nechal přicházeti království Boží z nebe na zemi“. Znamená to, že usiloval o soulad práva přirozeného (to jest vyciťované jako Boží) a práva formálního, zákonů země! (Jak bychom to nyní potřebovali, takový soulad práva a spravedlnosti!) Třetí duchovní vlastnost - úsilí o pravou spravedlnost.

4. V pozemských bojích upřednostňoval snesitelný spravedlivý mír před nekončící válkou, živenou ješitností vládců. Čtvrtá duchovní vlastnost - mírumilovnost.

5. Duchovní společenství je nad genetickým spřízněním. Pátá du­chovní vlastnost - poznání, že hodnota člověka a národů spo­čívá v jejich hodnotě duchovní, nikoliv genetické, tělesné.

6. Za své rozhodování ručil životem. Když přišla z Čech zpráva, že Jindřich Ptáčník umírá, naléhala zřejmě Boleslavova strana na vypovězení smluv a poplatků. Protože to Václav odmítal, zabili jej a na­stoupivší Boleslav předchozí dohody neuznal. Vystavil tak zemi kru­tému vpádu, zpustošení Jindřichovým nástupcem. Nakonec se Boleslav musel poddat a kát. Dějiny daly za pravdu Václavovi. Šestá duchovní vlastnost - dodržování slova - mezinárodních dohod.

7. Přednost smírnému řešení dával ne pro fyzickou slabost, ale pro mírumilovnost duše. Sedmá duchovní vlastnost - vláda ducha nad tělem - sebeovládání.

8. Císař Karel IV. měl mimořádný talent na vyhledávání lidí (viz Petr Parléř), na vyciťování energií symbolů a schopnosti umělců je podchytit (viz kaple sv. Kříže a výstavba Prahy), proto vycítil, zřejmě i podle dalších, nám už nezachovaných svědectví, mimořádnost Václavovy osobnosti a legendy a naprosto oprávněně jej učinil věč­ným duchovním vůdcem země.

Ke každému národu je v době, kdy stojí na křižovatce, z du­chovní dimenze vysílán řídící duch, biblickými slovy prorok. Če­ši rozhodnutím knížete Bořivoje přijali křesťanství a tím se vydali na duchovní cestu. Proto byl do jeho vnuka inkarnován vyšší duch, aby nastolenou cestu upevnil a nasměroval - jeho vnuk Václav.

Takovýto duchovní zásah vždy vyciťuje duchovní jádro národa té doby, přítomnost ducha vyššího typu cítí. Ke skutečným událostem kolem dotyčného je přikládáno samo duchovní usilování jádra náro­da - vzniká legenda. Ta ještě zesílí původní impulz, protože se na jejím budování podílí duchovní jádro národa. (Dobře to vystihl historik Josef Pekař, i když se v jednotlivostech, např. v datu smrti, mýlil). Legenda se tak stává reálnou duchovní silou. Spojuje duchovní jád­ro v záhrobí s živými duchovními lidmi. Mrtví rytíři ducha jsou v působení na živé oněmi blanickými rytíři. V jejich zástupu svatý Václav vyzařuje jako rytíř čistého srdce, putujícího ke svatému Grálu proto, aby po jeho dosažení přivodili na zemi znovuobnovení řádu Božího. To znamená, aby byli vystřídáni duchovně padlí světští a církevní vládcové těmi, kteří již mají přímý kontakt s duchovní dimenzí a s Bohem. (Viz Starý zákon - první soudci a první křesťané.) Vládcové tohoto světa, duchovní i světští, jsou padlí a tato civilizace kráčí ke kolapsu. Vyzařující znamení rytíře na Václavském náměstí, geniálně vystižené Myslbekem, je kromě hexagramu nejsilnějším národním znakem. (Ve světě není žádný tak silně vyzařující národní symbol jako čistý rytíř svatý Václav.) Je to velký příslib do budoucna. Proroctví jezdce se splní, až se z rozhodnutí národa obnoví původ­ní a pravá národní hymna. Současná hymna: „Kde domov můj...“ je hymnou zbloudilého národa, který ještě neobjevil své možnosti. Proto se ptá: „Kde domov můj?“ Copak může být pro ducha „na lu­činách, borech“? To je snad domov pro tělo!

Domov pro ducha je jinde - tam, kam směřuje jezdec na Václavském náměstí: v Božím království. Zástup, který jej bude sle­dovat, bude zpívat pravou českou hymnu: husitský chorál! Boží bo­jovníci nové doby nebudou bojovat zbraněmi, protože tohoto omylu se již jednou dopustili, ale duchem, rozvojem duchovních hodnot člo­věka v nejširším slova smyslu. Jejich vítězství je jisté, protože jejich duchovního protivníka - masu lidských živočichů, vedenou velkým Supermarketem, zničí Boží mlýny.

Rytíř čistého srdce volá na Václavském náměstí: „Pojed' se mnou hledat živého Boha! Bij nepřátele hodnotami ducha, na množství nehled'!“

Josef Staněk, Jana Brzobohatá - Otevření duchovního oka